SENOSEČ.

Jestli se únavou neudržím a na zem’ padnu,

padnu do čerstvě pokoseného sena,

jež voní a šeptá: ‚Chlapče, umírám, vadnu –!‘

Zabořím tvář svou do vzdychajícího sena

a všechno to jeho zoufalství do sebe vssaji

a vypláču se...

A až bude hlava má opojena a omámena

a prosta trpkého jasna,

o tu kupu churavé vůně podepru se,

s úsměvem podívám se po šírém kraji

a zašeptám: ‚I smrt je krásná –!‘