SENOSEČ.

Po nebi do šíra táhnou se sněhově svítivé mraky,

pole se vlní, stébla v nich mění se v mosazné dráty,

modrými chrpami pyšné jsou, koukolem rozesmáty,

po mezích hoří svízelem a uvnitř rudými máky.

Celá zem volá a láká a vábí dnes k tanci!

Po nebi nesou se oblaka, do kruhu lítají ptáci,

lítají, lítají výš a výš, až za mraky v modru se ztrácí,

po polích v bujném poskoku přidává vítr do kroku,

do šíra, do dálky, do kola zelené vlny se řítí,

po svazích zvonečky cinkají, z jetelišť plamínky svítí.

Na cestách lidé vyrostli. Košile bílé a suknice rudé...

Slunce se směje, a stromy jim kývají do taktu, vítr jim hude –

teď louky se před nimi prostřely... Velký ples bude!

Lidé se po lukách rozstoupli... Tančí již! Ó, jak jsou hbití!

Hned v levo, hned v pravo, dole a nahoře stříbrné stuhy se svítí...

Jak je dnes všude veselo! – Všecko dnes silněji voní...

Na lukách tančí sekáči, a kosy jim jásavě zvoní!