SENSITIVA.

Řídneme – lesík prosvětluje

peň za pněm zvrácený je klát,

výš přerůstá jen smutná thuje,

a z dálek začlo mrazně vát.

Motýli křídla černých flórů

tázavě kladou na pňů šeď,

a silné srdce ze svých vzdorů

se v úzkosti ptá: A kdo teď?

Řídneme – průlom po průlomu,

už větev k větvi nesahá

z té dáli rozestouplých stromů

a do prázdna se napřahá.

A dosáhne-li ruka k ruce,

tak zběžně jenom zavadí,

a oko, co rve nitrem prudce,

v lhostejném zdání nezradí.