SENTIMENTALITA.

Frivolní láska, kterou vítr hnal

jak babí léto v jeseni,

ulpěla na mém srdci. Pad’ v ně žal

a žádostivé tesknění.

A když pak chladné větry zavály

ve zrádně sešeřelý den,

odlétla s lehkým smíchem do dáli,

a mně zbyl ironický sen

o polibcích, jež krutou vášní žhnou

a o hře očí stmívavých.

A bolest rostla vlnou tajemnou,

a na rtech povad’ zpěv a smích.

Mé smutné srdce zádumčivě lká,

v tmu jeho slunce nesvítí.

Hlas lásky frivolní zní z daleka.

A se srdce ji nelze, nelze setříti.