SENTIMENTALITA VEČERA.

Nic mě tak neláká,

večerní oblaka,

jak ten váš let!

Plachty se rozpjaly –

do dáli, do dáli,

a nikdy zpět!

Mře slunce, tichne zem.

A moře nad světem

krvavě vře –

váš okraj zlacený

brázdí ty plameny

v lehounké hře.

Vy lodi nádherné,

po pláni nesměrné

letíte v dál –

rád bych s tou hlavou mdlou

pod plachtou zarudlou

tam kdesi stál!