SENTIMENTÁLNÍ PÍSEŇ

Nad krajem letěly zvony.

Marně má touha tlumila štkání.

Písničku potok pěl starou

o milování.

Pastevec věrný, měsíc,

co zlaté stádo vln shání,

na břehu ležel, zpíval

o milování.

Padala hvězda.

Vlny jí náruč nastavovaly.

Milý a milá

nad vodou stáli.

Usmál se měsíc,

svázal je stříbrnou stuhou.

Milenec hvězdu měl v očích.

Milá druhou.

Do lesů zapadly zvony.

Lesy je utopily.

Horoucně objal

milou milý.

Lásko, ach, lásko!

Topoly, olše klekly.

Co slova nedovedla,

rty si řekly.

Jak byla krásná země!

Milému s milou srdce tichlo.

Jen moje, moje, zlomené touhou,

vzdychlo...