SENTIMENTALNÍ POHÁDKA O ČERVENÉ KARKULCE.

Kde měsíc houštinami šeří

a sýček v starém parku lká,

po cestě kvetoucími keři

šla naivní má Karkulka.

„Karkulko má, proč tolik spěchu?

Vždyť jistě počká babička. –

Hle, v parku tolik toužných vzdechů...

a houštím skrytá lavička.

Nač bát se? – Vlk, a naše lesy?!

Přec nevěříte tomu, zlá?

Snad bývalo cos... kdysi kdesi –

Však, dítě, dnes..?!“ – A ona šla...

Karkulka pláče... Park je němý,

a sýček, jak když skonat chce.

– Karkulko, pozdě! Řekněte mi:

Je možno věřit pohádce?