Sentimentální sloky.

U borového lesa žlutý dům se bělá,

to smutné nádraží je v opuštěném kraji;

zde vody vyschly juž a města vyhořela,

jen smečky lačných psů zde mlčky pobíhají...

Za šera zimní noci, když se vichry rvaly

a vrátka veských chat se němým děsem chvěla,

my, hoši veselí, zde s Mladostí jsme stáli –

pak sedla v rychlovlak a navždy odjížděla...