SENTIMENTÁLNÍ SONET.

...A přišly večery a duši pohladily,

cos jemně promlouvaly v řeči tlumené,

zvěst divnou o touhách, jež plny sladké síly,

a zdrojích tajemného v dálkách pramene.

To jakby used’ k tobě dobrý přízrak bílý,

ten, na nějž pohádek ti věta vzpomene,

a měkce vyprávěl v té sešeřené chvíli

o krajích dalekých a zemi vysněné...

Jak van bys cítil velkých, mocných perutí!

Teď modrým šerem chtěl bys tiše v dálku jít

vstříc sladkým tajemstvím, pln snů a pohnutí.

A zatoužíš tak bezmezně a s žádostí,

by z oněch zázraků ti na mžik zablýsk’ svit

a zraky zazářily čistou radostí.