SENTIMENTÁLNÍ VYCHÁZKA

Jas měsíční mží na kraje.

Má duše touhou chorá je.

V poušť bledé noci vychází,

ji věrný Smutek provází.

Jdou spolu vážně, bez hlesu

v klín zamyšlených pralesů. –

A když již měsíc v dálce bled’,

zas úvalem šli zmdleně zpět,

a kudy cestou kráčeli

zem’ krví srdce smáčeli.