SENTIMENTÁLNÍ

Jen nade mnou neplačte, až

ke hrobu mne ponesete:

Pták přec dále po svém zpívá,

strom přec dále po svém kvete,

do všednosti sen váš dále

hoří ve své prosté kráse

a do těch snů slunce z mračen

milosrdně usmívá se.

Jen nade mnou nelkejte, až

do hrobu mne položíte!

Bůh vás ještě pomiluje,

tisíc věcí ještě zvíte,

nebe s peklem vejdou do vás,

jako kdysi vešly do mne –

zřítíte se v marné touze,

zvednete se v pýše skromné...

Po čase jen, až vás přízvuk

života snad špatný zděsí,

na můj prázdný spánek venku

na hřbitově vzpomeňte si:

a nechť je to chvíle svatá

od kořen až k větvím tichá,

po níž moje srdce nikdy

pod zemí už nezavzdychá.