SENTIMENTÁLNÍ.

Sny toužné s večerem v kraj pracovníků zabloudily.

Na lesní rohy mládež táhle, zádumčivě hrála

až dlouho do noci, v niž hvězdy zář svou lily.

A když již harmonie hudby v tichu skomírala,

hlas dívčí ještě rozechvěl vzduch měkkým: trala.

Na návsi něčí ruka lehce v okno zaťukala,

v jedno se slily vzdechy lilií i panen.

Kdo žiti chtěl, bral si i z toho mála,

jež země má pro prudký touhy plamen.

Starci a choří ulehli, když řekli svoje: amen!