Šepot stromů.

Tak v cizině jsem poslouchával šepot stromů,

na ruských rovinách nelidskou válkou přikován,

když v stesku po tobě, můj drahý synku, domů

jsem toužil den co den, mučivou beznadějí rván.

Však krátká doba štěstí prchla, navždy tebe

já ztratil, stesku vzlyk ozvěnou hluchou zaniká...

svět pro mne pustý jest, chlad lhostejnosti zebe

a truchlých vzpomínek žal mečem duši proniká.

A jak v cizině, poslouchám teď šepot stromů,

svou utýranou hlavu skláním v dumách níž a níž,

mně zdá se, jako bych zas z Ruska toužil domů,

a zapomínám, že ty v hrobě věčným snem už spíš...