Šerem věků.

Já uzdu pustil oři fantasii,

spěl šerem věků a zřel o závod,

jak gygantů zde v těchto horách rod

balvany horstva snáší na své šíji.

Jak do pralesů, jež mu obzor kryjí,

si ruky vzmachem volný klestí vchod,

zastaví dlaní rozvodněný brod,

a z tůní jezer sklonivše se pijí.

Já viděl, jak tam ve hvozd zatemnělý,

a veverkou se krčí ve stromech.

Já poznal, proč teď člověk hrůzou žasne,

zře vůkol vše tak velkolepé, krásné –

a mravencem se cítí v horách těch.