SERENADA MELANCHOLICKÁ.

Buď tvojí duši mír, jak na vodách,

než nad horami zlaté jitro vzplane,

kde bílý leknín kolébá se v snách,

kde ani vánek nezavane.

Buď tvojí duši mír – a zapomeň

na všechny chmury, jež tvou mysl tíží,

svět aspoň ve snu v ráj se tobě změň,

kam žádný stesk se nepřiblíží.

Buď tvojí duši mír. A provázej

tě na všech cestách, až se vzbudíš z rána,

pod kroky tvými zem se zlatem skvěj

a duhou budiž obetkána.

Buď tvojí duši mír. A jedenkrát,

až pusta bude tobě země širá,

pak pomysli, že všechno musí spat –

jen láska nikdy neumírá!