SERENÁDA RYTÍŘE SMRTI.

Má princezno bledá, den šel už spat,

slavíci zpívají v skrytu,

zda v okně se zakmitne sněžný váš šat

a hebounké vlasy zda uvidím vlát

v měsíčném bílém svitu?

Má princezno bledá, není to klam,

zjevte se, po vás jen toužím

já rytíř váš, pod oknem stojím tu sám,

a na štítě stříbrném heslo své mám,

vryto tam slovo: „Sloužím“.

Již v zahradu pojďte, ticho je kol,

z lilií táhne sem vůně,

a sinavý měsíc se sklání tam v dol:

já rozplaším stesky a stiším váš bol –

srdce vám touhou stůně.

A záhonem květů spolu ať jdem’,

vůně vás skonejší v snění,

již do mého náručí pojďte jen sem,

já s vámi chci uprchnout v neznámou zem,

jež slove: „Zapomnění“.