Serenada.

Ticho – Jenom fontán kvílí,

hlouběj, hlouběj v polštář bílý

lilje tvých se ňader chýlí

i tvá tmavá kštice;

písně, jež mi v srdci zbyly,

jak hrdličky hlavu skryly

pod křídla, se utišily.

Nemluv ty též více!

Ticho – Ob čas hvězda sletí,

vůně dřímá ve poupěti,

a sny zlaté v hlavách dětí,

svět je míru moře.

A k tvojim snům do objetí

pospíchá má láska spěti,

tmavá jak stín starých snětí,

zářící jak zoře.