SERENADA.

Vím, že mne rdousí láska moje,

že ve Tvém srdci mdlý je chlad,

nevyjdu vítěz z toho boje

zpit žárem Tvojích zhoubných vnad –

A přec Tě musím míti rád,

a přec Tě musím milovat!

Vím, slova vroucí žes jen lhala

a smála se mým vzdechům snad,

že líc Tvá lživým nachem plála

a úsměv Tvůj byl jedovat –

A přec Tě musím míti rád,

a přec Tě musím milovat!

Vím, že vše Smrtí skončí jednou,

že zima poplení můj sad,

že zářné moje květy zblednou,

a Ty se budeš smát a smát...

A přec Tě musím míti rád,

a přec Tě musím milovat!