SERENÁDA.

V noc hvězdy zasvitly, měsíc je bílý –

pojď v moji náruč sem, teď Bůh jen zří tě –

hle, v hájích před námi honí se Víly

a hrají ve vlnkách – Vidíš je, dítě...?

A tiše v rákosí v záchvatu lásky

zmámení Satyři číhají skrytě –

až Víly půjdou spat, jich zlaté vlásky

zasypou polibky – Bojíš se, dítě...?

Hle, juž se zvedají – – Že háj to šumí?...

To štěstím Víly mrou, lapeny v sítě – –

Pojď v moji náruč blíž, noc všecko stlumí –

měsíc k nám rozmlouvá – – Slyšíš ho, dítě...?