Šero.

Kdos náhle moji duši stmívá,

jak jasná okna chladný dech,

a vše se šeří, všechno splývá

v mlhavých, matných obrysech.

Nejasné stíny duší spějí,

vše v kalném přítmí usíná,

a každý tón zní tlumeněji

a každé světlo shasíná.

Cos chvílemi se ještě bleskne

jak z kalných vln ryb šupiny

a opět zmizí v šero teskné

záhadné, temné hlubiny.

Cos chvílemi se zvučně dere

jak z šedé mlhy zvonů hlas

a opět zmlkne v hloubi šeré

a ticho v duši, ticho zas.