ŠERO SE SKLÁNÍ NAD SNÍCÍM KRAJEM...

Šero se sklání nad snícím krajem...

Krajkové mlhy, bělavé páry

nad zemí chladnou v podzimním spánku

v tajemných stínů se srážejí tvary.

Vzduchem se vznáší vlhkota slzí,

prolitých smutnou přírodou kdysi

nad zašlým létem – – A žal ten v mlhách

na holé větve zachycen visí.

A já jdu cestou zavátou listím

se smutkem v srdci, s touhami v hrudi

pomalu, zvolna zvykaje smutku,

který mou duši dusí a trudí...