ŠERO.

Již obloha klene své měsíčné mosty

a svítilny noci se blýskají v řece,

již vychází večer ze dveří lesa

se svojím chrtem, jenž teskně vyje,

a trhá květiny, které se lesknou,

drobounké světlušky chytá do dlaní

a vábí kouzelnou, skleněnou loutnou

rozkošná děvčátka z vesnických chalup...

Tajemné radosti strojí se v chýžích

neb zvuky chvějí se pod každým oknem. –

Je noc... A obloha klene své mosty

od země do oblak k nebeským rájům.