ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (V.)

Půlnoční vánek lichotný měl dech,

o němž jsem za dne pouze teskně sníval,

předtuchu jitra nesl na křídlech,

o nové záři nebožtíkům zpíval.

Do hlubin srdce jeho šelest vál,

přeházel vrstvy dávných snění,

pod ztichlou klenbou rušnou píseň hrál,

nervosní píseň roztoužení.

Ó všichni vy, kdož tady ležíte,

vy mrtví, jež jste nežili mně ani,

vás prosím, nevzbuďte se noci té,

já nechci vašeho již z mrtvých vstání!

Ten nový zpěv by zněl vám výčitkou,

svit jitřní by vás pálil, slabochové,

sám jít jsem musel pustou nocí svou,

sám pozdravit chci jitro svoje nové!