ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (VI.)

Když mizí zrezivělé zimní žluti

pro nový květ a nový plod a nových větrů zpěv,

předjarní vzduch pln je trpké a neznámé chuti,

a bez ironie smích a bez horečky je krev.

A ty, kdož srdce zvednout chceš, zrak i ucho zvedni,

ať chápe barev řeč i zpěv, kterým umírá sníh

v té slavné záři únorových dopolední,

kdy bez horečky je krev, bez ironie smích.

A kdy je mrtvá výčitka, jež srdcem táhne

za nocí mrazivých jak hladového vlka sten...

Až zítra duše k novým poupatům se nahne,

jediný pozdrav rci jim: Vykoupen!