Sestra.

V okně se mi sešeřilo,

každý kout mé jizby spal,

a já o starých jsem časech

v mlčení tom přemítal.

Drahé hlavy, milé tváře

loudily se myslí mou...

Všecko mrtvo – na sestru až

někde v dáli jedinou.

Nezřel jsem jí dvacet roků,

Bůh ví, poznal bych ji dnes? –

Náhle venku hlas se ozve,

a já v srdce cítím řez.

V tom již rozlétnou se dvéře,

výkřik, – a mám sestru zas...

Mžik jen stačil, vzbudit po tmě

dávnou podobu i hlas.