Sestře českomoravské.

Kletbu mým nad mírem vyřkla moje máti.

Přijal jsem ji s pýchou, svatou kletbu její,

když mi svoje velké rány odhalila...

Srdci tvému však nechtěla pozalkáti,

nad tebou se vznáší požehnání její –

tušíš teď, proč naše srdce spřátelila? –