SESTŘE.

Bylas jako bílý květ

na tom vonném keři,

smál se na tě celý svět,

slunce plálo šeří...

Jasným smíchem zvonil ret –

ztěžka srdce věří,

přišlo jaro, začlo pět –

ztichlo u tvých dveří...

Divné jsou ty sudby cest –

šla jsi skvoucí řadou hvězd,

bílý květ – než večer zrosil –

Osud krok svůj tudy ved’,

nejkrásnější z hvězdných čet,

bílý kalich zkosil...