Sestřičky.

Bětuška je jak beránek

Mírná, způsobná, tichá;

V koutku sedíc pilně přede,

Jemňounce při tom dychá.

Hochů zdaleka se bojí,

Žádného sy nevšimne,

V samotě je nejraději,

V nocy jako y ve dne.

Baruška pořád jen zpívá,

Slavíček jak ve houšti,

Skáče jako švihlé srnky,

Když je jaro rozpouští.

Na jinochy y na starce

Bez upejpky se směje,

Lítá po domě jak zefyr,

Jenž skrz volšinu věje.

Která se ti lépe líbí,

Kterou sy chceš namlouvat? –

Barušku, a ne Bětušku,

Budu, věru! milovat.

Neboť u Bětušky vidím

Rouškou zahalený bič – –

„Tichá voda břehy mele,

Prudká běží vrchem pryč.“