Sestro milá, dávno ležíš v hrobě,

Sestro milá, dávno ležíš v hrobě,

A já ještě v domě, chrámě, venku

Slzy cedím jako pro milenku,

A jak dítě chodím o sirobě.

Sloužila jsi pleti svojí k zdobě,

Svět ctil tebe jako posvěcenku,

A já kochal v tobě milostenku,

Žen milostnost všechnu zřel jsem v tobě.

Dvě jsme byli jenom děti spolu,

Proto svatá poutala nás láska;

Leč tě časně otkla smrti páska.

Já sám nyní zůstaven jsem bolu;

Či tvých dětí – poupat svadlé růže –

Pěstování nahradiť tě může?