SESTRY A BRATŘÍ.

Borovice nad polem

šumí táhlým hlaholem,

roztahují ramena,

šepcí slova ztajená.

Dal jsem jim za to příjmení:

„Sestry věčného modlení.“

A pod lesem na poli

klasy vánkem šveholí,

jak jde vlna za vlnou,

vítají je poklonou.

Dal jsem jim za to příjmení:

„Bratří stálého klanění.“

A ty vlčí máky,

v košilce se rdící,

chodí mezi nimi

jako kostelníci.

A ten skřivan zpívá

Gloria jak kněz,

a křepelka volá

stále: Pět peněz!