SETKÁNÍ.

Tak zřel jsem ji zas po čase,

v dnech mládí kdys’ já jsem ji znal,

teď stříbro měla ve vlase,

svou píseň paprsk v parku lkal.

Tak sešli jsme se po letech,

když měsíční pad v cesty lesk,

mdlý úsměv měla na retech,

a v očích zřel jsem tichý stesk.

Byl podzim, v městě za řekou

se modlil tichem k nebi zvon,

a večerem jak zněl a tmou,

tak bylo to jak pláč a ston.