SETKÁNÍ NA PLESU. (I.)

Tak si budem vždycky něco povídati potají,

kde se ruce v stínu sejdou, dřív než rty se potkají.

Ovšem najdou, potkají se – ale klidu nedají.

Všecko je to v moci vaší – vílo moje spanilá!

Kde je místo v duši, těle – tam vy jste je ranila.

Dnes to lituji už, pane, jak jsem byla zpozdilá!

Můžete si vyčítat vše něžným pláčem holubic,

neřeknete však si sama, co je málo a co víc?

Já si klidně mohu říci: Dohromady všecko nic!