SETKÁNÍ NA PLESU. (V.)

Kam vše sjelo? Jaké ticho, nikdo nás tu nevyhledá!

Což jste mi tak zamyšlená a tak nyvě, snivě bledá?

Vidím, kdesi velké slunce nad mořem jak z mlh se zvedá!

Máte posud stejnou ruku, dráždivou a vlhkou, měkkou,

jak zdroj mi vždy připadala, který chce se snoubit s řekou.

Nemluvte dál... – plakala bych – Moje slzy dávno tekou.

Binokl je dobře tají – můžete je nechat jen!

Nač je probouzíte znova? Nechte snem, co bylo sen!

Sen to nebyl! Sen to není, kdy budete spokojen?