SETKÁNÍ NA PLESU. (VI.)

Doby lásky! Doby něhy! Všecko jest jen nadšení!

Z toho všecko, vůle, skutek, tužeb cíl se pramení...

Proč se mění vše a srdce umdlí se a kamení?

Přestaňte do lesů volat – echo brzy oněmí...

A co tuch a snů jen zmírá s vadnoucími růžemi!

Ale růže přijdou s jarem – ožijem pak se všemi.

Pochybuji... Věřím pevně... Nevím, v co jen? V ruky stisk,

v jediné rtů doteknutí – duší nesmrtelný zisk,

věřím v plamen na dně vašich očí, jenž se divě blysk!

Dítě posud?... Proč vy nejste? Muž chce, paní, vždycky víc.

Nestačí mu ruky stisk a žár nebeských zřítelnic!

Slovo prchne. – Povzdech? mizí. – Čekal vše – co přijde? – Nic!