Setkání.

V košíku z fial kytice.

Na tváři růží pel,

jakoby půvab dennice

červánek přeletěl.

I spěchá lesem ke městu

a snivý klopí hled.

V tom jezdec přijel na cestu

je stár a v tváři bled.

A bral jí z rukou květiny.

,Jak z daleka že jsi?‘

„Můj dobrý pane, z dědiny

tu stranu za lesy.“

,Tam na samotě?‘ „Naše chýž.“

,I zahrádka?‘ „Jak dlaň.“

,Kdo matka tvá?‘ – „Ta mrtva již.“

,A otec?‘ – „Bůh jej chraň.“

,Je stár?‘ „Je slep a churaví.“

I sypal zlato ven.

,Však bratří, sestry ve zdraví?‘

„Jsem sama jedna jen.“

A padlo oko do oka.

Jak uťat řeči tok.

Žas’, vykřik’, zalkal z hluboka

a koně sebral v bok.

Mýtinou rychle jako blesk

se zamih’ oře cval.

A na chodníku zlata lesk,

a dívka hledí v dál.

Na ňadrech ruka třesoucí

srdéčka tlumí tluk...

Kde, odkud zrak ten horoucí

a hlasu znám jí zvuk? – –