SETKÁNÍ.

Byl Kristus od Piláta vlečen svými katy,

krev s beder chlípěla, skráň božskou trní zrývá,

„Ukřižuj!“ zběsilá kol řvala smečka divá,

leč i v těch mukách všech zrak mírem plál mu svatý.

Byl vlečen ulicí. Tu z domu kněží vraty

ven Jidáš vystoupil, mzdu mrzkou v plášti skrývá,

a spatřil Ježíše. Tvář jeho mrtvě sivá,

pod křížem klesal již syn Boží mdlobou jatý.

A Kristus zvedl zrak. V něm Jidáš četl: – Synu!

já k srdci tulil tě, tys tak mou lásku splatil? –

Leč Jidáš v odpověď hled tvrdý, v němž skryl vinu,

mu ve tvář vrhl zpět a líce neodvrátil.

A drzým hledem tím a zlým jak ve tvář šlehnut

se Kristus zarděl sám – však Jidáš zůstal nehnut.