SETKÁNÍ

V kronice dneška oba jsme různý list,

dopola popsán, nedočten za chvíli,

všechno nás dělí, láska i nenávist,

ba i ta víra, kdybychom věřili!

Včerejšek chmurný, dnešek je nijaký,

daleko k zítřku připadá duši mé,

kolem nás boje, kolem nás rozpaky –

ale my oba po zítřku toužíme.

Byť i nás celé dělilo pohoří

na této půdě od věků sopečné,

k oběma cosi důvěrně hovoří

o vyšší pravdě, o kráse společné.

Nad slávou Hradčan hvězdy jsou rozsety,

kolem nás Praha, oběma patřící –

jakoby kdosi přijít měl v ústrety

našemu snění neklidnou ulicí.

Kdo je to, nevíš, oba jsme v nesnázi,

oba se ptáme, zdali nás nezklame,

odněkud z dálky uprášen přichází –

ale my jistě spolu jej potkáme!