SETKÁNÍ.

Ulicí města kráčeje kdysi

spatřil jsem žebračku na stupních chrámu;

tříleté děcko jí sedělo v klíně

zírajíc do vřavy okolojdoucích.

Bolestným zrakem do ulice zřelo

a poutalo dámy svou křičící bídou

špinavých cárů, páchnoucích žalem,

prosebně spínajíc malinké ručky.

A hlava klesá; zrzavá kadeř

větrem se vlní, horoucně tiskne

dítě k svým ňadrům matka, že zdá se

život ten vůkol jediným peklem.

O, ženo bledá, ty’s obraz mé duše,

jež marně vzlyká na stupních dómu.