SETKÁNÍ.

Zřela jsem tě. – Chvíle štěstí!

Srdce se mi rozjásalo

jako skřivan pod nebesy,

jako květ, v nějž dechlo jaro;

jak se vlny rozhlaholí,

led kdy taví slunce v zlato...

A zas smutno.

Čeho jiným k štěstí třeba!

Mně dal život jen ty chvíle,

jenom slední paprsk slunce

při západu zmírající...

A přec mi to mroucí zlato

životem je celým – celým.

Věříš mi to?