SETKÁNÍ.

Tak setkaly se z nenadání

přec ještě naše dráhy –

v Tvou jizbu padal zábřesk ranní,

Ty vítala’s mě v usmívání

a v očích plno vláhy.

Jak byl bych vkročil do zahrady,

kde všecko kvete v běli –

já, zvyklý jenom na západy,

zřel zjev Tvůj, plný jitřní vnady

a ranním sluncem skvělý.

A bylo mi, jak v jitřní rose

sny mládí měl bych snouti,

jak paprsky by shasly kosé

a slunce mé by vrátilo se

zas k počátku své pouti!...