SETKÁNÍ.

Když teskný měsíc vycházel,

k půlnoci do údolí šel.

Na hlavě baret plný děr,

a na něm chochol z rudých per.

Neslyšně stanul přede mnou,

stín padl na pěšinu mou,

a pravil hlasem posměšným:

Já každému jsem prospěšným,

kdo v nitru tajně churaví,

kde slyšet zvuk je hlodavý...

Když odpovědi neslyšel,

jízlivý smích mu se rtů zněl.

Slídivě oči zelené

nahlédly dovnitř v srdce mé.

A ke hvozdům se vzdaloval,

nad nimiž teskný měsíc plál.