SETKÁNÍ

Zde v stínu, po bělostném tomto schodišti

choť kdyby Menelaa, krále spartského,

mi sestupujíc přicházela, bílá, vstříc,

já neužas bych, slyše, se zralých že rtů

jí plyne mluva, jakou znám. Ó milostná,

tvá řeč tu souzní s rytmem vln a chůze tvá

se v ritu nese slovanském. Ne krví sic,

však jazykem jsa spřízněn s duší pomoří,

já slabikovat budu slova nových krás,

já, nevědomý posud, Heleno, tvůj host,

chci ostrovního vzývat Eróta; on luk

má napiatý a drahou vodstva k Městu koz

a odtud po Kronovcův oltář až sem v les

mé kroky řídí a mne sliby ovládá,

jež teprv nyní z jeho úst mi k srdci jdou...