SETMĚLO SE. (I.)

Var krve zpěněné dnes ke dnu tiše uleh’,

jen hlava bolí. Myšlenek v ní roj

jak v parném dnu kdy včely bzučí v úlech

a v srdci děs a v duši nepokoj.

Nám fantóm slávy ohlodaly myši,

po pyšných palmách zbyly pahýly.

V náš prázdný pokoj mrazivý chlad čiší,

stesk zoufalý, když den se nachýlí.

Včera jsi hýřil. Sebe sama šálil

a lživá slova šeptal v ouška žen

a líbals je a dech tvůj vášní pálil...

Dnes sedíš sám a chud a přemožen,

horečná hlava do dlaní tě pálí,

ty stěží dusíš v prsou vzlyk a sten,

nemužné slzy z očí se ti valí...

Ecco uomo! Ejhle, cabotin!