SETMĚLO SE. (II.)

Veliká, bez konce boží je sláva,

široký, daleký boží je svět.

V devátém království, slunce kde vstává,

podivný roste tam, čarovný květ.

V devátém království uprostřed moří,

podivný roste tam, čarovný květ.

V sluneční záplavě do zlata hoří

jednou jen jedinkrát za tři sta let.

Veliká, bez konce boží je sláva.

V devátém království kouzelný květ,

a kdo ho uhlídá, rozbolí hlava,

srdce ho rozbolí, plakal by hned.

Zřel jsem jej. Duši mi sevřelo hoře.

Chodím jak zmámený, smuten a bled.

Přejdu já hory a přebrodím moře,

utrhnu podivný, čarovný květ.

Veliká, bez konce boží je sláva.

Široký, daleký boží je svět.

V devátém království, slunce kde vstává,

podivný roste tam, kouzelný květ.