Ševcovská logika.

„Exekuce zlá je věc!“

zvolal ondy jeden švec –

„ale od čeho má člověk hlavu,

než aby si postavil ji, když je v právu,

a svůj majetek by chránil,

v čas ho poodstranil,

když má náhle přijít o všecko.

Protož, ženo, pamatujme

na sebe i na děcko,

a co právo naše, na tom stůjme!“

Žena celá zkoprnělá,

(moudřejší řeč jaktěživa neslyšela,)

ptá se pro boha,

co tím myslí mistr Šejnoha?

„Jářku“ – mistr praví

tvrdohlavý,

„všecko, co kde máme od zlata,

od stříbra i skla a ,porcunálu‘,

všecky šperky, šaty tvé i šálu,

obrazy a zrcadla,

stoly, postele a sedadla,

kůže, kopyta i zbytky bot,

zkrátka, co kde najdeš jen,

nastrkáš mi semhle do kalhot;

pak ať přijde tyran ten,

jenž nám sebrati chce krutě,

kde co podle svojí chutě,

udělám si z něho dobrý den!“

Neboť zde to stojí načmáráno,

(a co psáno je, to psáno!)

třeba nebylo to jemu vhodky:

že smí zabavit jen svršky,

nikoliv však – spodky!...