Sever.

Pruh země, kdys vábná zahrada,

dnes pokryt komínů lesy;

žár výhní, dým těžký, dusivý –

tam radost nezavýskne si!

Po cestách zčernalých den co den

jde matným uhlokop krokem...

Časem se zvedne pěst zaťatá,

a v jamách řine krev tokem.

Přibývá bídy i paláců,

oboje zášť smrti dělí.

Vzduch dusný a mraky šedivé:

blesk rudě vyšlehne smělý!