SEVER

Rád bych uleh v šumícím rákosí

a zavřel oči.

Kolem mne bezedný močál a prales,

veliká hnědá řeka... a zapomenutí.

Nade mnou, šedé zamlžené nebe,

klín divokých husí, brázdících vzduch,

nesených větrem.

Rád bych uleh v šumícím rákosí,

zavřel oči a čekal.

Nebolelo by srdce nesmírnou touhou,

bylo by ticho ve mně a kolem mne,

za bílých nocí slyšel bych vlky,

ze sna hvizd ptáků,

viděl bych hvězdy, veliké oči,

z hlubiny obzorů vstával by odraz

Severní záře.

Tak čekal bych na den písní a štěstí. –

Rád bych uleh v šumícím rákosí

a zavřel oči. –