Sežloutla ta lípa...

Sežloutla ta lípa

před chaloupkou naší,

a jen svadlé listí

vichr v dál unáší.

Strom tak smutně svoje

větve k nebi spíná,

snad se na čas prvních

květů rozpomíná.

Co tu ptačích zpěvů,

co tu vůně bylo,

když mé srdce s tvojím

v jediné se slilo!

Odletělo ptactvo

v dálku bez šveholu,

lípa v odkvetání

a mé srdce v bolu.

Sežloutla ta lípa,

v slzách pod ní stojím:

Bůh sám ví, proč letos

tak se zimy bojím!