SFINX.

Nad všechny touhy své a myšlénky své smělé,

z nichž mnohá zahárá jak meteoru zář,

a jiná umírá kdes v tichu osaměle,

zřím chmurně tyčit se tvou zkamenělou tvář,

ó, zjeve záhadný, o nějž se peruť vůle tříští,

když přes prohlubeň má přenésti genia,

jenž směle útočí, by urval době příští

lupének vavřínu, jímž čelo hrdých plá!

V tvém klidu posupném jen otázka se shlíží

života vrátkého hry nejvíc hazardní,

a síly záblesky sotva se rozední,

lze zříti přibité na neúprosném kříži,

o možném vítězství kde naposled se sní.