SFINX

Kamenná Sfingo, před tvojím zrakem,

který se hrouzí v tajemství dálky,

vážně se valí laviny mračen

přežitých Věků.

Mlčící Sfingo! Z propasti Věčna

tříští se vlny u tvého trůnu,

ječíce tryznu neznámou lidstvu,

známou však bohům.

Rozvaly chrámů, pyramid, hradů

kupí se u tvých žulových prsou,

geniů křídla uvízla v hřívě

česané vichry.

Života desky třímáš v svých spárech,

poutajíc duše postojem hrdým,

tázavé runy rýsuješ v písku

světové pouště.

V loktech tvých leže, zlatím tvá ústa

zamčená navždy zázraku slova,

věnčím tvé jméno, velebná, věčná,

vítězná Sfingo!